Hotel Golf, Blok C

rekonstrukce Hotelu Golf, Blok C

MÍSTO: Praha 5
KLIENT: Hotel Golf
DATA: 2014
AUTOŘI: Tereza Koucká, Pavel Směták, Ludmila Foblová

Hotel Golf Blok D, Hotel Golf Blok E, Lobby Bar 19,  Restaurace 19


I přesto, že historie stávajícího hotelu Golf sahá až do 60. let 20. století, neproběhla až do nedávné doby v rámci poměrně velkého areálu žádná komplexní rekonstrukce. Stavbu pojmenovanou v době jejího vzniku Motel Stop navrhla architektka Alena Šrámková a pojednala ji jako soustavu víceúrovňových solitérních bloků propojených nízkými koridory. Stejně racionálně jako půdorys byla řešená i fasáda objektu, jejíž členění přísně dodržovalo princip tektonického uspořádání objektu – silné vodorovné linie stropů, oproti těmto horizontálám předsazené plochy stěn a v nich naopak zapuštěné plochy oken, jejichž parapety se staly součástmi okenních otvorů.
Stav před generální rekonstrukcí nesl známky mnoha vlivů a zásahů poplatných jak době, tak finanční situaci aktuálního provozovatele. Jasný koncept solitérních bloků byl narušen množstvím nekoncepčně řešených přístaveb, členění fasády ztratilo svůj řád, interiér byl směsicí materiálů, detailů a konstrukcí reagujících na soudobé trendy, bezpečnostní vyhlášky i průběžný nárůst kapacity. Celkový dojem působil natolik bezútěšně, že Alena Šrámková dala novým architektům volnou ruku a umožnila jim, aby rekonstrukci pojali na základě vlastního uvážení.
Přáním investora přitom bylo nejen upravit stávající konstrukce a instalace tak, aby odpovídaly současným požadavkům na hotelový standard, ale najít i takové materiálové a designové řešení, které zaujme hosty všech věkových skupin a všech národností (japonským teenagerem počínaje a ruským důchodcem konče). Jak se ale zalíbit tak rozdílným druhů návštěvníků, dodržet poměrně nízký rozpočet, pracovat koncepčně a velkoryse a současně zohlednit kvality původní stavby?
Odpovědí byla práce v jasně vymezených blocích odlišných měřítek i atmosfér, práce s opakujícími se motivy a jasně danou barevností. Přestože nebylo z kapacitních důvodů možné očistit stavbu od změti přístaveb, podařilo se alespoň fasádě vrátit její racionální a tektonický ráz. Hledání vztahů mezi vloženými a nosnými konstrukcemi pak přirozeně pokračovalo i v úpravách interiéru. Rozlehlý parter, v němž mělo být umístěno mnoho funkčních zón a navzájem se lišících provozů, se proměnil v systém výrazově rozdílných, nicméně stejným rukopisem řešených prostorů: jasně vymezený vstup s širokým rozhledem, tichý lobby bar, v centru dění umístěná recepce a na ni navazující chodba s pokoji, o úroveň výš pak ve stejném duchu pojednané prostory restaurace, snídárny a další chodby s pokoji.
Požadavky na atmosféru jednotlivých částí se dost lišily. Přesto se podařilo každou z nich vyřešit tak, že vytvářejí jeden celek. Ač jsou recepce a přilehlá plocha s posezením výrazně prosvětlené a díky strategickému umístění v centru všech procházejících koridorů velice rušné, nepůsobí volně navazující tlumenější charakter lobby baru nijak cizorodě. Oba prostory se naopak doplňují a jasně dávají tušit, jak se v daném prostředí může host cítit. Oproti vřelému a činorodému shonu panujícímu na recepci je lobby bar pojednán jako dlouhá jeskyně s postupně tlumenějším prostředím, kde klid vlastních myšlenek přerušuje jen cinkání sklenic.
I hotelové chodby mají svou specifickou atmosféru. Jejich největší devízou je fakt, že na rozdíl od klasicky řešených hotelů jsou koridory v hotelu Golf přirozeně osvětleny. Host přicházející ke svému pokoji tak celou cestu vnímá světlo dopadající vstříc právě jemu. Tento dojem je natolik silný, že materiálové řešení chodeb pak stačilo sjednotit bílou barvou. Aby se lineární působení chodeb podpořilo a byla jasně odlišena atmosféra dalšího volně navazujícího prostoru, jsou vertikální komunikace v chodbách pojednány ve specifické barvě. Tou se po dlouhém hledání stala žlutě okrová, až jantarová barva, která se postupně stala jakousi vlajkovou barvou celého hotelu. Tímto jedinečným odstínem tak nejsou odlišeny pouze vložené bloky vertikálních konstrukcí, ale jsou tak pojednány i detaily nábytku, povlečení, skleněné květináče a vázy (speciálně vyfouknuté pro hotel Golf), dekorační tapety i veškerá grafická propagace hotelu.
S tím souvisí i práce s grafickými designéry. Stejně jako se barva interiéru stala součástí logotypu, stal se i motiv kola a kruhu, které je hlavní značkou hotelu, průvodním prvkem použitým v interiéru. Kolo a kruh - zjednodušený symbol golfového míčku - se objevují jak na otvorech v akustických podhledech, v tvarech zrcadel, světel a zavěšených květináčů, vzoru koberců, tak například ve tvarování taburetů v hotelovém lobby…
Nikoho tedy nepřekvapí, že stejným způsobem a za použití stejných výrazových prostředků byly navrženy i rekonstrukce samotných hotelových pokojů. Jasné vřelé barvy v hlavním obytném prostoru doplnil čitelně vložený žlutý blok koupelny obložené lakovaným sklem. Koupelny umístěné dovnitř dispozice se tak podařilo alespoň částečně přirozeně prosvětlit. Princip vkládání se opakuje i v řešení čel postelí a předstěn nad nimi, krytů na topení a psacích stolů. Nejedná se o volně umístěné kusy nábytku, ale materiálově odlišené konstrukce, které jsou vestavěné do stěn a navzájem se do sebe „zakusují“.
Dalšími částmi hotelového komplexu, které prošly zásadní proměnou, jsou prostory restaurace a snídárny. V obou rozlehlých místnostech umístěných v prvním patře nad hotelovou halou bylo nutné pracovat s mnoha rozdílnými požadavky (stejně jako u výše popsaných prostor). V případě restaurace to byl například fakt, že prostor má přes den sloužit jako možná jídelna pro účastníky konferencí (konferenční místnost se nachází v přízemí), večer pak jako klidné místo s příjemným posezením nejen pro hotelové hosty. Daný požadavek se podařilo znovu naplnit za použití podobných výrazových prostředků a jednotících detailů, čímž i tento prostor získal kouzlo své osobité atmosféry.
Na závěr se sluší zmínit, že do areálu hotelu Golf patří i další jeho část – Blok D, které pochází ze stejné doby jako původní Motel Stop a jehož autorem je architekt Milan Rejchl.